RÉTHYMNON (RETHIMNO) je již po staletí intelektuální centrum Kréty a v novodobých dějinách - správním centrem prefektury Rethymnon. Nespornou dominantou je stará (1586), gigantická benátská pevnost Fortezza, je to největší Benátčany vybudovaná pevnost. Před vchodem do pevnosti je Archeologické muzeum, které stejně jako pevnost určitě stojí za návštěvu. Mezi zajímavosti patří fontána Rimondi (1629) na ulici Petiháki, Městské zahrady na Ethnikos Antistáseos a při procházce ulicí Odós Venádou nepřehlédnutelná mešita Nerantzes (Djami ton Neranzión) nyní využívaná jako koncertní síň a o kousek dál Muzeum historie, umění a folkloru. Staré město je tvořené kouzelnou spletí úzkých a nezřídka záplavou květin vyzdobených uliček, které ukrývají nespočet taveren a obchůdků se suvenýry (ty jsou tady levnější než v Plakiasu a je tady také mnohem širší výběr). Příjemná je také procházka po nábřeží se snad nejhezčím pohledem na Fortezzu (určitě ale nejznámějším a zvěčněným na tisících fotografií), zakončit ji můžeme ve starém Benátském přístavu lemovaném spoustou taveren a se svou nepostradatelnou dominantou - majákem.

MONI PREVELI je současným nástupcem bývalého, v 16. století postaveného klášteru Káto Preveli, z toho však zůstali pouze ruiny. V komplexu kláštera je muzejní obchůdek. Kostel a jeho ikonostas stojí také určitě za shlédnutí, je zde zlatý kříž zdobený diamanty coby relikviář pro úlomek Kristova kříže.

Pláž Preveli s ústím říčky tekoucí palmovým hájem, v tom údajně ukryl Zeus Europu. Při sestupu stezkou prudce klesající dolů je úchvatný pohled na pláž a celkovou scenérii. Pláž se za poslední roky viditelně zmenšuje, tak jak si moře ukrajuje svůj díl. Voda je díky horské říčce o něco chladnější než na jiných plážích, tato pláž patří také mezi ty lidnatější. Po  říčce se lze projet na šlapadlech až k prvním kamenům, kdo chce jít dál musí po břehu, má tak daleko větší šanci natrefit na sladkovodní kraby, kozy Kri - Kri, několik druhů vážek a údajně také želvy (ty se mi ale zahlédnout nikdy nepodařilo). Procházku si je také možno prodloužit a putovat soutěskou dále vzhůru. Jak klášter tak pláž určitě stojí za shlédnutí a den strávený na Preveli bude jistě patřit mezi ty příjemnější.

Lodní lístek tam 8€ zpáteční 15€ /Ceny v roce 2015/

Uprostřed Mesarské nížiny stával FESTOS (PHAISTOS) je to jeden z dvojice nejznámějších a nezachovalejších minójských paláců na Krétě, na rozdíl od toho přece jenom známějšího Knóssu, tento není zalitý betonem. Zbytky staveb (teda kousky zdí) na sluncem rozpálené pláni, prostě klasické vykopávky které lze za 4,-€ prošmejdit, nebo jen tak zadara obhlédnout z návrší před branou. Za skouknutí to stojí, ale bloumat mezi ruinami jsem se nepřesvědčil, ušetřený čas jsem věnoval posezení v místní taverně Xenia Festos u ledové kávové tříště a s nádherným výhledem na Mesarskou nížinu. Pohled pro bohy, je to opravdu krásná krajina zarámovaná pohořím Ida, při tom „kochání“ člověk okamžitě pochopí, proč si minójci vybrali pro stavbu paláce zrovna Festos. Pokud to shrnu, tak když pro nic jiného, tak již jen pro tu vyhlídku stojí zato si na Festos zajet ...to ledové kávové něco, také doporučuju nevynechat, ono totiž pak to koukání víc chutná.

 Vstupné 4€  /Ceny v roce 2009/

SOUTĚSKA SAMARIA je se svými 16km délky nejdelší evropskou soutěskou a příroda ji umístila do nejvyššího Krétského pohoří – Bílé Hory (Lefka Ori). Sestup začíná z náhorní plošiny Omalos v nadmořské výšce 2352m, ještě pohled na horu Gingilos a poté hurá dolů po dřevěném schodišti (xiloskalon). První tři kilometry pochodu je pořádný sešup, znamenající pokles o 1000m. Další, podstatně méně strmý kilometr, přináší odpočívadlo u kaple Agios Nikolaos – lavičky a prima jezírka s křišťálově čistou vodou (je pitná a velice chutná). Příroda se mění spolu s klesající nadmořskou výškou, stále je ale divoká a krásná. 7km – Ossia Maria (Kosti Panny Marie) kostel z 14.století v opuštěné vesnici Samaria a o kousek dál, nejužší místo soutěsky, železná vrata (Sideroportes) – třísetmetrové skály jsou k sobě semknuty na cca 3m šířky. Celou cestu zurčí říčka, voní cypřiše, oleandry a také orchideje, nad hlavou zakrouží čas od času nějaký dravec, no a když je štěstí, tak se natrefí i na obdobu našeho kamzíka, divokou kozu Kri-Kri (koza Bezoárová). 16. kilometr, to je loučení se soutěskou a také taverna, poslední místo na občerstvení před galejemi které ještě čekají – půlhodina cesty do přístavního městečka Agia Roumeli vyprahlým řečištěm na přímém slunci se zdá být věčností, naštěstí přístav je tavernama vybaven dostatečně a tak vyprahlost je kde zahnat, a je-li dostatek času je možno si na místní pláži nechat tělo zchladit v moři. Snad jedinou vadou na kráse je tak skutečnost, že nápad projít soutěsku dostalo také spousta dalších návštěvníků a tak okamžiků, kdy je člověk sám pouze s přírodou je poskrovnu.

Výlet zprostředkovaný CK Marted stál 32€ + 5€ vstupenka a 5,40€ za lodní lístek. /ceny v roce 2005/

*Doporučuji se přesně informovat na časový průběh výletu, já to neudělal a poté byl nemile překvapený jeho „uspěchaností“. Vstávat o půl páté!!!! a poté objet polovinu Kréty, aby se naplnil autobus není zrovna nejpříjemnější. Zvláště pak, musíte-li spěchat na první trajekt ve tři, protože ten v sedm je pro dospělé lidi na dovolené strašně pozdě :-(

SOUTĚSKA ARADENA je na západ od Plakiasu a my se k ní vypravily lodí, využily jsme služeb kapitána Kostase (mimochodem je to pravý krétský mořský vlk - celý v černém, černý vous, ošlehaná tvář a divoký pohled). Celá výprava se nesla v duchu, že když jízda - tak rychle nebo ještě rychleji, no a že vody je kolem dost, tak proč ji ještě pít - Ouzo i Raki je k pití mnohem vhodnější a tak je třeba se pouze postarat aby bylo zmíněného pod dostatkem ….a bylo. Samotná cesta je zážitkem. Příď rozráží hladinu a vodní tříšť ochlazuje sluncem a raki rozpálená těla, rozeklané pobřeží se míhá kolem, zastávka s parádním koupání z lodi a pak už jen příjezd do Finixu k ústí soutěsky Aradena, ta se klikatí v červeném kameni (prošel jsem pouze cca 3km). Trasa může být vyloženě procházková, nebo poněkud náročnější s prozkoumáním vrcholu, různých průrev a jeskyní. Po návratu k ústí přijde vhod vysoko na skále umístěná taverna (je z ní velice fotogenický pohled na zátoku a ústí soutěsky) a koupání se sluněním na ohlazených skalách. Náš výlet pokračoval bohatou večeří v Porto Lutro, zastávka je dost dlouhá jak na koupání tak i prozkoumání okolí. Nakonec už jen cesta zpět, opět rychlá jízda a „vrchovatě“ nalévaná raki. Příjemně strávený den, vřele doporučuji.

Výlet zprostředkovaný CK Marted stál 32€ a to včetně večeře a veškerého občerstvení. /ceny v roce 2006/

...no a v roce 2007 se výlet přejmenoval na Divokou Krétu a cena byla inovována na 46€ jinak vše beze změn!

MATALA a Hippies, spojení které se zdá být nerozlučné, přestože tady už žádného „Hipíka“ nenajdete. Pláž je to docela malá a přelidněná, sevřena mezi dvěma skalními masivy z nichž ten severní toto místo proslavil, je totiž prošpikován jeskyňkami (mimochodem jsou dost „cítit“), ty první jsou snad už z paleolitu. Modernizace „bytového fondu“ ale probíhala průběžně až do doby římské – v té době to byly ale hrobky. Pláž, to je ale hlavně koupání a slunění, takže:

- docela dost velké vlny a tak je vstup a výstup z vody docela zážitek

- půjčit si lehátko a slunečník je nemožné, kvanta lidu, takový nával opravdu pro mně není, problém neřeší ani těch pár tamaryšků, jejich stín je v obležení také

- zahnat žízen a hlad je opravdu kde, celá pláž je doslova lemovaná tavernami, jen ty ceny jsou cca o 50 až 70% vyšší než v Plakiasu

Matala je přecpané letovisko a představa, že bych zde měl trávit dovolenou mne opravdu děsí.

PALEOCHORA Poloostrov na jihozápadě Kréty se stejnomenným městečkem rozprostírajícím se pod starou benátskou pevností Selino a z obou stran lemované zálivy. Ten západní tvoří písečná pláž, na východě je pláž uváděná jako oblázková .....no říkat oblázek kilogramovému valounu :o) ale proč ne, jen je třeba počítat s komplikovanějším vstupem do moře. Ve dne poklidné ospalé místo mění se soumrakem na hučící turistickou šílenost, ulice uzavřou pro dopravu a posezení pod širým nebem může začít, jen o klidu si již můžete nechat jen zdát, taverny kolem kostela a přístavu nejsou určitě pro ty, kteří chtějí v poklidu povečeřet a popovídat si aniž by na sebe musely řvát. Na druhou stranu, je ještě dostatek taveren, kde ten klid je.

CHANIA Druhé největší město Kréty je správním sídlem stejnojmenného okresu. Na pozadí pohoří Lefka Ori, uzké pro Krétu tak typické uličky mezi starou zástavbou benátských domů, starobylé něco kolem 3km dlouhé hradby, přístav s majákem a Krétské moře. Opravdu moc pěkné, ne nadarmo se jí říká Benátky východu / Kráska západu. To je ta stará část – ta pro turisty, ta novější .....je to holt město.